Archiv štítku: studie

Jen polovina vašich přátel vás má opravdu ráda, podle nové studie

Zeptal se vás někdy někdo v dětství na otázku, jestli se stanete jeho kamarádem? Na tyto momenty vzpomínáme s úsměvem, protože jako dospělí už víme, že činy řeknou víc než slova a přátelská pouta nevznikají dohodou, ale konstantní interakcí a vzájemnou starostí o druhého.
Procesem stárnutí vnímáme výraz “kamarád” jako označení spousty lidí v našem životě. S každým máme vztah ale trošku jiný. S někým sdílíme svět, s ostatními jen jeho povrch, v každém případě jsme si ale jisti, koho můžeme našim kamarádem nazývat. Dokážeme rozlišit, kdo je pouze “známý”, jaké osoby nám jsou naopak cizí a nebo dokonce – kdo je náš nepřítel.

rope-1314964_640Je skvělé mít přátele – myšlenka toho, že vás někdo toleruje a je ochotný i pozastavit práci, aby s vámi strávil část svého času, je povznášející. Každý si asi myslí, že když někoho považuje za svého kamaráda, druhý to cítí stejně. Nová studie však uvádí, že to nemusí být tak úplně pravda.

Studie, která byla vedená výzkumným týmem z Massachusettského technologického institutu prokázala, že jen 40 % “přátelství” je vzájemných. Je pochopitelné, pokud začnete na základě této informace s neklidem projíždět svůj seznam přátel a přemýšlet nad tím, kteří se Vám uvnitř jen smějí, když je nazýváte svými kamarády.

Výzkum nazíral na přátelství u 84 subjektů ve věku od 23 do 38 let, které mají společné to, že navštěvují hodiny obchodního managementu. Participanti měli ohodnotit intenzitu pouta, které s každým člověkem mají, na stupnici od 0 do 5, kdy 0 znamenala, že se ani neznají, 3 že jsou kamarádi a 5, že jsou nejlepší kamarádi. Vědci zjistili, že ačkoliv 94 % zúčastněných očekávalo, že pocity druhých budou vzájemné, shodných citů bylo jen 53 %.

Někdo by mohl namítat, že se jednalo jen o náhodu, ale tyto statistiky jsou relevantní, protože za poslední dekádu proběhlo podobných studií už více. Celkově se tak zkoumalo 92 000 subjektů, kde se vzájemnost pohybovala od 34 do 53 %.

Jak je tedy možné, že jako dospělí, co mají za sebou už řadu vztahů, nejsme schopni rozeznat pravé přátelství? Co o nás tento fakt vypovídá? Jeden z vědců (Alex Pentland) věří, že je to zapříčiněno naší neschopností číst v druhých. Kvůli vlastnímu egocentrizmu si odmítáme připustit, že když někoho máme rádi, jeho city nemusí být opětované.

swing-846077_640Když zavzpomínáte na časy, kdy jste se s někým dohodli, že se stanete kamarády, bylo to jako podepisování smlouvy na dětském hřišti. Věděli jste, že byste jim nikdy neměli lhát. Že byste se jich měli vždy zastávat. Věřit jim, i když jste jim půjčili vaši hračku nebo tričko. Udělali byste pro ně první poslední.

Všichni se ale shodneme na tom, že v dospělosti princip navazování vztahů funguje trošku jinak. Dobře víme, že se na lidi nedá tak lehce spolehnout, že sliby jsou občas porušeny a půjčené tričko zničeno. Také nám je jasné, že tady pro ně nemůžeme být za každých situací i přes to, že naše úmysly jsou vždycky čisté.

Jako dospělí se ve vztazích někdy trošku ztrácíme. Např. sociální sítě vnímají přátelství jako komoditu, což nám velmi přetváří představu o tom, co dělá z určitého člověka opravdového přítele.

Zacházení s kamarády jako s investicemi a komoditami je špatně.

Není to o tom, co pro vás druzí mohou udělat, ale čím a kým se stáváte, když jste v jejich přítomnosti.

– Ronald Sharp, profesor univerzity Vassar College

Ronald dále uvádí, že investujme až moc času komunikaci přes sociální média a právě kvůli tomuto odloučení od reality je naše vnímání zkresleno.

Lidé tak touží po maximalizaci efektivnosti přátelství, že ztrácí kontakt s jeho pravou podstatou.

Jak se tedy z tohoto všeho můžeme ponaučit? Podle nedávné studie jsme schopni udržovat jen asi 5 blízkých přátelských vztahů najednou. Lidé možná říkají, že jich mají více, ale buďte si jisti, že nejsou kvalitní.

V dnešní době čelíme honbě za sledujícími na Instagramu, Facebooku, Twitteru a Snapchatu. Tyto seznamy přátel by se ale neměly prolínat do reálného světa. Nemusíte si dělat nic z toho, že některé z vašich známých sledují stovky lidí a vás ne, protože v reálu se v rámci opravdových přátel dostanete na podobný počet.

mobile-phone-426559_640

Dále také pusťte z hlavy přesvědčení, že člověk, který je na sociálních sítích populární, má automatický větší vliv. Pokud se totiž studie potvrdí, polovina jejich přátel jejich city neopětují.

Neměli bychom se domnívat, že lidé, kteří mají na internetu spoustu sociálních vazeb, mají velký vliv.

Takovýto lidé totiž často nejsou schopni účinného ovlivňování lidí. Podle našich výsledků je to způsobeno tím, že mnoho těchto vazeb není vzájemných, nebo jdou špatným směrem, takže nevedou k efektivnímu přesvědčování.

– Alex Pentland

Pentland věří tomu, že bychom se měli vyhýbat jedincům s mnoha přáteli a dívat se radši po těch, kteří mají podobný počet jako my. Nebo spoustu společných přátel. Jejich konexe budou o moc reálnější.

zdroj

Ten, kdo mě zná, ví.
Ten, kdo mě nezná, nepotřebuje vědět.

Jste to, co čtete: výzkum odhaluje důležitost toho, co čtete

Jaký druh textu upoutává Vaši pozornost? Jsou to bulvární plátky, obsáhlé romány, odborné články nebo třeba jen informace komediálnějšího charakteru?

Podle studie, která byla zveřejněna výzkumnou organizací Journal of Business Administration v květnu tohoto roku, není láska k “lehké četbě” zrovna prospěšná. Řeč je hlavně o serverech, jenž oplývají pouze jednoduchými informacemi, např. zábavního nebo třeba bulvárního typu.

Výzkumní pracovníci dospěli k závěru, že to, co studenti čtou na škole, přímo ovlivňuje jejich úroveň psaní, které jsou schopni dosáhnout. Texty studentů, preferující akademické žurnály, fiktivní literaturu nebo jiné pokročilé písemnictví, totiž byly sofistikovanější a zvučnější než práce těch, jenž inklinovali spíše k lehké četbě. Pokud bychom chtěli jít trošku víc do detailu, největšího skóre dosáhli studenti, ponořující se do akademických žurnálů a nejmenšího již zmínění lehkočtenáří, kteří sledují weby, jehož obsah je tak nějak “o ničem”.

Nicméně “dobré psaní” je často subjektivní. O čem je opravdu řeč, je celková schopnost sdělit lidem to, co opravdu máme na mysli.

Proč byste se měli ponořit do “hlubokého čtení”?

Oproti lehkému čtení, které zahrnuje pouze porozumění a dekódování slov, hluboké čtení je pomalé, pohlcující, emocionální a morálně komplexní – dovoluje člověku absorbovat jazyk do detailu, identifikovat narážky a prociťovat metaforu. Tato forma čtení zapojuje oblast mozku, která čtenářovi umožňuje cítit se tak, jako by danou událost opravdu zažíval.

dream-333815_640

Dalo by se na to dívat jako na cvičení, podporující dobré zdraví mozku – zvyšuje totiž hladiny empatie, protože text analyzujete a ztotožňujete se s ním. Například online blogy často postrádají osobitost, originální úhel pohledu nebo analýzu, evokující hlubší smýšlení. Pravděpodobně v pouhých minutách zapomenete, co jste četli.

Další výzkum problematiky lehkého a hlubokého čtení proběhl na Stanfordské univerzitě, kdy vědci zjistili, že čtením komplexnějších textů Váš mozek posiluje hned několik kognitivních funkcí.

Proč byste měli číst básně?

Článek zveřejněný v Journal of Consciousness Studies reportoval, že vkládání emocí do textů probouzí několik oblastí mozku, které reagují na hudbu. Vědci dále zjistili, že poezie také aktivuje činnost sféry mozku, která je spojená se sebeanalýzou.

old-1130743_640

Pro účely průzkumu participanti také četli jejich oblíbené básničky, což stimulovalo části mozku zodpovědné za paměť. Nachází se převážně na pravé straně a už v minulosti se dokázalo, že díky nim také pociťujeme mráz po zádech, vyvolány emocionální reakci na určitou skladbu.

Proč byste měli číst fiktivní literaturu?

Nedávné experimenty odhalily fakt, že čtení fiktivní literatury člověku napomáhá v lepším porozumění sebe i ostatních – člověk se totiž často setkává s ojedinělými styly umění, na rozdíl od často velmi zavádějících (mediálních) informací, které každodenně kolují internetem.

Zkuste to bez televize

tv-1529259_640Když zapnete televizi, svému mozku vysíláte signál, že má vypnout. Stejně tomu je v případě lehkého čtení za účelem zabavení, protože tyto formy vstřebávání informací nežhaví Vaše mozkové závity tak, aby se navyšovala úroveň Vašich vyjadřovacích schopností.

 

Všichni bychom tedy mohli věnovat část svého času a energie nějaké sofistikované knize, než jen prázdnému projíždění Youtubu a Facebooku.

zdroj

Ten, kdo mě zná, ví.
Ten, kdo mě nezná, nepotřebuje vědět.

Studie z Harvardu odkrývá, co dělá meditace s mozkem

Už několik studií potvrdilo psychologické přínosy meditace a ta nejnovější pochází z Harvardské univerzity.

Je to úplně první výzkum, ve kterém bylo zjištěno, že praktikování meditace po dobu pouhých osmi týdnů doslova obnovuje šedou hmotu.

balance-15712_640,,I přes to, že je meditace spojována s klidem a fyzickou relaxací, praktikanti potvrzují, že také disponuje kognitivními a psychologickými přínosy, které můžete pociťovat během celého dne. Tato studie dokazuje, že se lidé necítí lépe jen proto, že si vyhraňují čas pro relaxování, ale hlavně proto, že meditace doslova mění strukturu mozku.”

– neuroložka Sara Lazar

Součástí studie bylo, mimo jiné, pořizování snímků mozků 16 zúčastněných, a to dva týdny před počátkem účasti a poté, co byl výzkum dokončen. To vše za pomoci magnetické rezonance.
Díky analýze těchto snímků bylo dokázáno, že meditace obnovuje šedou hmotu v hipokampu, což je oblast mozku, která souvisí např. s učením, pamětí, uvědomováním si sebe sama nebo soucitem. Lidé, kteří se věnují meditaci jsou tedy v těchto ohledech bezpochybně vyvinutější.

Účastníci této studie každý den skupinově meditovali, a to po dobu asi 30 minut.

brain-1295128_640

,,Je fascinující pozorovat poddajnost mozku vůči meditaci. Můžeme se plnohodnotně účastnit v jeho pozitivní přeměně a postupně si tak zlepšovat kvalitu života. Různé další studie dokázaly, že meditace disponuje i jinými psychologickými přínosy a momentálně zkoumáme mechanismus, který tyto změny vyvolává.”

– autorka textového podkladu studie a asistentka při výzkumu

Jak meditovat

Lidé si často myslí, že pro to, abyste dosáhli kyžených efektů, které Vám může meditace nabídnout, je zapotřebí sedět v určité poloze, konkrétní poloze. To je ale falešný dojem. Jediné, co musíte udělat, je uvést se do pozice, která je Vám nejpohodlnější. Můžete sedět na gauči v tureckém sedu nebo třeba ležet v posteli – záleží jen a jen na Vás.

Dále se také říká, že si musíte zkusit vyprázdnit mysl. Musím uznat, že o toto jsem se ve svých začátcích taky pokoušel. Nikdy se mi to ale nepovedlo, protože mám v hlavě tolik věcí, že se od nich nedokážu jen tak oprostit. Meditace totiž vůbec není o tom – spíše spočívá v tom, že svým myšlenkám a pocitům necháte volný průběh. Neposuzujte je, jen je nechte v klidu přijít a odejít.

sunset-1331088_640

Neberte meditaci jako ryze spirituální praktiku. Berte ji spíše jako duševní hygienu, kterou můžete vykonávat kdykoliv se to hodí. Je nespočet způsobů, jak tohoto stavu dosáhnout. Meditovat můžete klidně na procházce nebo před usnutím. Pokud nebudete věnovat přehnanou pozornost každičké myšlence (jak má většina lidí ve zvyku), není to nic těžkého, právě naopak – je to jedna z nejpřirozenějších aktivit, každému ale vyhovuje něco jiného, jiný styl, a ten je potřeba najít.

,,Musíte pochopit, že nejpodstatnější věc na meditaci je ta, že k ní nevede žádná technika. Meditace není produktem žádné techniky. Meditace probíhá za hranicemi naší mysli, kde žádná technika fungovat nemůže.”

– Osho

Meditace je čistě svobodná aktivita. Mohlo by Vám ale pomoci přečíst si ještě tento příspěvek, který jsme před nějakou dobou sdíleli na Facebooku.

zdroj

Ten, kdo mě zná, ví.
Ten, kdo mě nezná, nepotřebuje vědět.