Archiv štítku: věda

Věda versus spiritualita: 5 významných vědců, kteří věřili v jejich propojení

Působit ve vědě a akademické sféře nebo se dokonce stát osobou, která v těchto oblastech vyniká, vyžaduje důkladnou znalost svého oboru. Informovanost, analytické myšlení a bystrost jsou, vzhledem k západnímu vzdělávacímu systému, který je velmi důsledný a orientovaný na detail, některé z hlavních kritérií nezbytných k tomu, aby byl člověk shledán inteligentním.

Nicméně při bližším pohledu na ty nejvýznamnější myslitele a na jejich cesty k úspěchu, se dostáváme k překvapivě odlišnému scénáři.

Dnes pro vás máme pět nejúspěšnějších vědců všech dob, jejichž působení mělo pro lidstvo ohromný přínos. I když spadají do kritérií uvedených výše, byli silně spirituálními lidmi.

1. Albert Einstein

Albert EinsteinZápadní svět jej považuje za nejchytřejšího člověka, který kdy žil. Einstein byl fyzikem, který věnoval celý svůj život snaze pochopit zákony vesmíru. Během jeho bádání se dobral několika významných vědeckých průlomů, které nesou částečnou zodpovědnost za zformování světa do dnešní podoby. V našich učebnicích dějepisu však nenajdeme zmínku o tom, že za své vědecké úspěchy vděčí něčemu doslova nevědeckému.

Einsteinova teorie relativity pomohla objevení a pochopení vzniku černých děr, o čemž si můžete přečíst zde.

„Nejkrásnější zkušenost, jakou můžeme mít, je zkušenost záhady, tajemna. Je to fundamentální cit, který stojí u kolébky pravého umění a pravé vědy. Každý, kdo to nezná a neumí se už divit a žasnout, jako by byl mrtvý a musí mít mdlé oči. Byl to zážitek záhady – i když smíšené se strachem – co zplodilo náboženství. Vědět o existenci něčeho, do čeho nemůžeme proniknout, naše vjemy nejhlubšího důvodu a nejzářivější krásy, které jsou našim myslím přístupné pouze ve svých nejjednodušších formách – je to toto povědomí a tento pocit, co utváří skutečné náboženství; v tomto smyslu a jedině v tomto jsem hluboce nábožný člověk.“

– Albert Einstein, The World as I See It, 1949

2. Issac Newton

Isaac NewtonIssac Newton byl prvním, kdo objevil a popsal zákony pohybu a existenci gravitace. Také rozvinul světonázor o tom, že vesmír funguje jako obrovský mechanický stroj. Na základě těchto faktů byste si mohli myslet, že jeho pohled na svět byl čistě racionální, avšak polovina z deseti miliónů slov, které napsal ve formě poznámek a knih, nese náboženský význam. Věřil, že byl jedním několika lidí, které si vybral Bůh, aby předávali informace z Bible. Duchovno považoval za jedinou cestu k pochopení vesmíru. Další milion slov věnoval metafyzickým spisům o jeho pátrání po nesmrtelnosti a osvícení prostřednictvím kamene mudrců.

„Ateismus působí na člověka natolik nesmyslně a protivně, že jej nikdy nikdo nevyučoval.  Mohla by být jen náhoda, že v případě ptáků, zvířat i lidí je pravá strana těla téměř identická se stranou levou (s výjimkou útrob), máme jen dvě oči, dvě uši, nos se dvěma dírkami a pod ním jedna ústa, na ramenou dvě ruce, přední nohy, nebo křídla, dvě nohy vycházející z kyčlí a nic víc? Z čeho vychází tato jednotnost platící pro všechny vnější tvary, když ne z úmyslů jejího autora? Čím to je, že oči všech živých tvorů jsou průhledné na samé dno a jsou tak jediným průhledným článkem organismu tvořeným tvrdým transparentním povrchem, oční čočkou a zornicí uprostřed a vším tak detailně uzpůsobeným k vidění, že žádný člověk není schopen něco podobného vytvořit? Mohla náhoda vědět, že existuje světlo a jeho lom, které zasáhne oči všech bytostí a ony toho využijí ve svůj prospěch? Tyto a jim podobné úvahy vždy udržovaly a budou udržovat lidstvo v přesvědčení, že existuje bytost, která to všechno vytvořila a má vše ve svých rukou, a které je tedy třeba se obávat.“

– Sir Issac Newton, A short Schem of the true Religion

3. Nikola Tesla

Nikola TeslaDíky Teslovi využíváme elektrickou energii na denní bázi a spousta jeho technologií se vyvíjí dodnes. Je považován za jednoho z největších myslitelů, který naprosto předběhl svou dobu. Nicméně i on se intenzivně zajímal o mysticismus, zejména o východní Védské tradice. Velké množství jeho objevů by nemuselo být uskutečněno, kdyby nebylo jeho znalostí o přírodě a energii, kterých nabyl prostřednictvím svých průzkumů.

O Teslových úžasných objevech a vynálezech si můžete přečíst tady.

„Pokud chceme mluvit o člověku, je třeba jej pojmout jako součást lidstva. Tento fakt je třeba přijmout, namísto jeho analyzování pomocí vědeckých metod. Zmíněné vazby nelze vidět, ale můžeme je cítit. Říznu se do prstu a cítím bolest: prst je mojí součástí. Vidím kamarádovo zranění a také mě to bolí: můj přítel a já jsme jeden. A teď vidím zraněného nepřítele, o kterého starost nemám, ale stále mě to trápí. Nedokazuje to snad, že každý z nás je součástí celku? Buddhisté to vyjadřují jedním způsobem, křesťané jiným, ale oba říkají totéž: Všichni jsme jeden.“

– Nikola Tesla, The Problem Of Increasing Human Energy

4. David Bohm

Autor: Původně soubor načetl Karol Langner na projektu Wikipedie v jazyce angličtina – Na Commons přeneseno z en.wikipedia., Attribution, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=3037230
Autor: Původně soubor načetl Karol Langner na projektu Wikipedie v jazyce angličtina – Na Commons přeneseno z en.wikipedia., Attribution, Wikipedia Commons

David Bohm je, převážně za jeho pokroky v kvantové mechanice, považován za jednoho z nejschopnějších přírodovědců dvacátého století. Jen hrstka lidí však ví, že i jemu přestaly stačit ortodoxní zákony fyziky. Obrátil se tedy k východním filozofiím a trávil čas s moudrými mysliteli, jako například s Džiddú Krišnamúrtim, aby se dobral lepších odpovědí na jeho otázky.

„Řekl bych, že během mého vědeckého a filozofického působení jsem se nejvíce zabýval pochopením obecné podstaty skutečnosti, zejména vědomím jako komplexním celkem, které nikdy není statické či kompletní, nýbrž se nachází uprostřed nekonečného procesu posunu a rozvoje.“

– David Bohm, Wholeness and the Implicate Order

5. René Descartes

René DescartesOtec moderní vědy a západní filozofie – tak je často přezdíván René Descartes. Nesmírné okouzlení spirituálním a mentálním (dualismus těla a mysli) světem jej inspirovalo k vytvoření přelomových teorií, jež tvoří základy moderního myšlení. U Descartese vše začalo sérií podivných snů, ve kterých mu andělé sdělili, že vesmír lze pochopit pomocí čísel.

„A proto jsem – jakmile jsem byl dost starý na to, abych se vymanil z kontroly svých učitelů – opustil školu. Zjištění, že nemohu získat žádné další znalosti kromě těch, které jsem objevil v sobě nebo vyčetl z knih, mě přimělo strávit své mládí cestováním, návštěvami soudů a armád, poznávám lidí různých povah a postavení, sbíráním zkušeností, testováním sebe sama v situacích, do kterých mě zavedlo štěstí, a ve všem, co se mi připletlo do cesty, jsem hledal užitek.“

– René Descartes, Discourse on the Method of Rightly Conducting one’s Reason and Seeking Truth in the Sciences

Někomu by se mohlo zdát až ironické, že ty nejvýznamnější vědecké osobnosti jsou považovány za inteligentní vzhledem k západním kritériím dneška, ale i k těm starověkým východním, které dávají přednost zkoumání celku před analýzou jednotlivých částí. Je jen náhoda, že tolik obdivuhodných osobností se věnovalo duchovnu i vědě zároveň, nebo nás toto propojení vede k hlubší pravdě o lidstvu?  Náš vzdělávací systém je roztříštěný a neucelený a my se vzděláváme v izolaci.

Naše školství a naše společnost zoufale potřebují posun v myšlení směrem k vytvoření mnohem propojenějšího systému idejí, hodnot a životních stylů a k docílení kreativního růstu a intelektuální celistvosti.

– Zdroj

7 objevů, které by naprosto změnily naše vnímání

Co vlastně znamená být člověkem? Existuje nesčetné množství věcí, které nás od sebe oddělují, ale zaručeně bychom měli mnohem větší užitek z toho, kdybychom se zaměřili na to, co máme společné. Jistě, rozdíly jsou důležité, právě ony jsou příčinou spousty zajímavých vynálezů a nápadů, jenže problém přichází v momentě, kdy v nás začnou vyvolávat předsudky, nenávist nebo dokonce násilí.

V podstatě jsme takový druh trpící amnézií – náš původ, tak jako smysl naší přítomnosti, je neznámý a navíc nemáme ani tušení, jak jsme na této planetě ocitli. Pořád máme tolik otázek, jejichž odpovědi chceme znát, neustále se jim snažíme přiblížit, a když už to vypadá, že máme vysvětlení na dosah, přichází další objev, který nám jej opět vyvrátí.

Vypadá to, že máme přece jen něco společného – zvědavost. Neustále si pokládáme otázky začínající slovem “proč” a po několika stoletích se zdá, že jsme poznání o něco blíž.

1. Co když nejsme sami?

Sonda Kepler potvrdila, že jen naše galaxie by mohla obsahovat až 30 miliard planet podobných Zemi. Což znamená, že na 30 miliardách planet, a to pouze v naší galaxii, by mohly existovat formy života podobné těm, které známe. To, že by na nich byl život, ale neznamená, že by některá z těchto planet byla opravdu podobná Zemi. Jaké biologické druhy jsou tam venku a jaké jsou jejich podmínky k přežití?

Jedna věc je jistá – skutečný nález mimozemského života je hned za rohem! Není to dlouho, co vedoucí vědecká pracovnice NASA, Ellen Stofan, předpověděla, že již v roce 2025 bychom měli mít jasné důkazy o životě na – zatím ještě neznámých – planetách. A jen před pár lety dva nejlepší astronomové ze SETI vystoupili před porotu amerického vládního úřadu pro vědu a techniku, kde prohlásili, že mimozemský život s největší pravděpodobností opravdu existuje. Dokonce řekli, že šance na objevení života na jiných planetách je tak velká, že by se měla naplnit v příštích 20 letech.

Jejich hlavním argumentem je samotná velikost vesmíru a také fakt, že se v něm nachází biliardy hvězd, z nichž by každá pátá mohla být planetou podobnou Zemi. Seth Shostak, který je jedním z těchto vědců, řekl:

Během posledních padesáti let se neustále objevovaly důkazy, že prvky a podmínky, které jsou pro nás nezbytné, jsou společné nejen pro nás, ale možná i pro celou galaxii.

„Už jen ta možnost, že jinde ve vesmíru vznikl, možná i inteligentní, život, je velmi pravděpodobný a zaslouží si náležitý vědecký průzkum… Pokud zvážíte počet planet, které již byly objeveny, v galaxii jich musí být biliony, což je spousta míst vhodných pro život. Je známo, že většina hvězd má okolo sebe planety… ale jaký zlomek těchto hvězd má okolo sebe planety, které se podobají Zemi? Mohla by to být každá pátá.”

(Pamatujte na to, že nemusejí vypadat jako Země, aby na nich mohl být život.)

Ale je tu ještě jedna možnost, kterou bychom neměli opomíjet…

„Ano, je to pravda… ve vesmíru nejsme sami, přicházejí k nám už dlouho.”

Edgar Mitchell ScD, šestý muž, který kráčel na Měsíci.

Druhá možnost – Oni už nás objevili…

„Je velmi pravděpodobné, že jsme nejednou byli navštíveni lidmi z mimozemských civilizací a naším úkolem je zjistit kdo jsou, odkud pocházejí a co chtějí, a to pro případ, že by pro nás byli nebezpeční. Mělo by to být předmětem pečlivého vědeckého bádání, ne námětem pro “slátaninu” bulvárních plátků.”

Lord Admirál Hill-Norton, Bývalý náčelník ozbrojených sil, Admirál britského válečného loďstva, Předseda vojenského výboru NATO

Se stejnou jistotou, jakou mají vědci v objevení mimozemského života během příštích desetiletí, jiní věří v návštěvy inteligentních mimozemských civilizací na naší planetě – a tohle je v tomto oboru “mainstreamová” teorie.  Například John Podesta, bývalý náčelník štábu Billa Clintona, kancléř Barracka Obamy a momentálně hlava prezidentské kampaně Hillary Clintonové, prohlásil, že co se týká tohoto tématu, je čas “roztáhnout oponu”, a že máme “výpovědi těch nejdůvěryhodnějších zdrojů – těch zasvěcených – o velmi fascinujícím fenoménu, jehož povahu zatím nelze určit”. Dokonce Hillary Clinton prohlásila, že už jsme byli navštíveni.

“Musí existovat způsob, ať už jsou to červí díry nebo deformace prostoru, jak vytvářet energii tak, abyste ji mohli vytáhnout z vakua. A fakt, že jsou tady, je ukázkou toho, že oni ten způsob našli.”

Jack Kasher PhD, Emeritní profesor fyziky na univerzitě v Nebrasce

photo-1447433819943-74a20887a81e

2. Co když většina námi vnímané reality je skrytá, nebo jen pouhou iluzí?

“Zásadním výsledkem “nové” fyziky je také uvědomění, že pozorovatel si tvoří realitu. Jakožto pozorovatelé jsme osobně zodpovědní za realitu, kterou si vytváříme. Fyzici jsou nuceni si přiznat, že vesmír je “duševní” stavba. Sir James Jeans napsal: “Úroveň našeho vědomí se přesouvá do reality, která není mechanická. Vesmír se nám začíná jevit spíše jako velká myšlenka než velký stroj. Mysl už pro nás není jen náhodným vloupáním do říše hmoty, měli bychom ji vnímat spíše jako tvůrčí a řídící centrum říše hmoty. Otevřete se tomu a bezesporu přijměte tento závěr – vesmír je nehmotný, mentální a duchovní.”

     z “The Mental Universe”,
R.C. Henry, profesor fyziky a astronomie na Univerzitě Jacka Hopkinse

Vesmír, tak jak jej známe, by mohl být jen konstrukcí myšlenek, takovou, která ani neexistuje, dokud se na ni nezaměříme. Dvoj-štěrbinový experiment v kvantové fyzice prokazuje tuto teorii a ukazuje nám, že faktory spojené s vědomím hrají obrovskou roli při tvorbě naší reality.

Australský profesor Dr. Andrew Truscott poměrně nedávno v deníku Nature Physics publikoval dokument, jehož výsledkem bylo: “Na úrovni kvantové fyziky realita neexistuje, pokud se na ni zrovna nedíváme.”

A existují ještě další aspekty, které je třeba zvážit. Například temná hmota, látka, kterou nevidíme, a tvoří většinu toho, čemu říkáme realita. A co ostatní dimenze, které nevidíme? Nebo dokonce ostatní vesmíry… A možná, že jednoho dne budeme schopni poznat i ostatní světy.

3. Co kdybychom mohli vidět do budoucnosti?

Není tajemstvím, že v dnešní době jsou počítače schopny vytvářet poměrně výstižné simulace budoucnosti. Dokonce i kvantová fyzika nám ukazuje, že atom existuje na základě několika různých pravděpodobností do té doby, než jej objevíme nebo i zhodnotíme. Třeba existují různé časové linie vývoje situací. Možná dokonce vytvoříme stroje, které budou schopny opravdu předpovědět budoucnost.

Jen málo lidí ví, že články s tématikou zkoumání předpovědi a předtuchy byly zveřejněny v nejednom seriózním odborném časopise, odkazující na výzkum několika různých laboratoří. Tyto experimenty prokazují, že lidské tělo dokáže rozpoznat podněty 1 – 10 sekund předem, jinak řečeno se zdá, že lidské tělo dokáže vycítit situaci a také na ni reagovat ještě předtím, než k ní dojde. Dokazují to fyziologické změny, které se projevují na kůži, tlaku a nervovém systému, ještě předtím než situace nastane.

Je třeba pamatovat na to, že tyto fyziologické změny se dějí na úrovni podvědomí, což znamená, že člověk si jich není vědomý. Je to spíš takové tušení než předpověď.

photo-1455772376404-2a908684e054

4. Co když jsme sem přišli z vesmíru?

Tato teorie bohužel zatím zůstává na okraji “mainstreamové” vědy. Hned několik vědců věří, že lidský život ve skutečnosti vznikl ve vesmíru. Jedním z nich je Britský přední vědec Chandra Wickramasinghe, který je zároveň i ředitelem Astrobiologického centra na Buckinghamské univerzitě.

Tento astrobiolog věří, že “semínka života” se sem dostala z mimozemských zdrojů a tuto teorii opírá o důkazy, jež objevil před několika lety spolu s týmem vědců z univerzity v Cardiffu a z lékařského výzkumného ústavu v Colombu na Srílance.

Našli “mikrostrukturálně a morfologicky charakteristikou skupinu pozemních rozsivek“. Tým tento úkaz vysvětlil takto: “Přítomnost rozsivek tohoto druhu by v jakémkoli mimozemském prostředí byla jednoznačným důkazem biologie.” Cardiffská univerzita ověřila a zanalyzovala tyto organismy a došla k závěru, že vzorky byly bez pochyb meteority a analýzou materiální struktury se prokázalo, že jsou pro ně původní jisté chaluhovité fosilie.

Je to úplně první nalezený důkaz o mimozemském životě v buněčném těle. Vědci se při výzkumu drželi prvotřídních metod, jako je Rentgenová difrakce, trojitá analýza izotopů kyslíku a rastrovací elektronový mikroskop.

Anglický astronom Sir Fred Hoyle spolu s Wickramasinghem tak vytvořili teorii s názvem “Panspermie“, která předpokládá, že život existuje všude ve vesmíru a je “roznášen” meteoroidy a asteroidy. To, že tento meteoroid spadl zrovna do jejich klína a možná i prokázal jejich teorii, je krásným příkladem dokonalé synchronicity.

Toto téma totiž popsal již dříve v práci s názvem “Mimozemský původ života: transformativní průzkum ke změně paradigmatu”, na které se podílel a k níž se vztahuje popisek níže.

Vědecké teorie a hypotézy jsou neustále kontrolovány, opětovně přehodnocovány, přepracovávány a samozřejmě vyvíjeny, na základě nových objevů a pozorování. Teorie původu života je v tomto ohledu, a to přes všechny kulturní a sociální nátlaky, tou nejomezenější ze všech vědeckých teorií a hypotéz. Lidé mají tendenci pevně přilnout ke tvrzení, že život je čistě pozemský. Již téměř padesát let máme k dispozici důkazy, které se přiklánějí k tomu, že život pochází z mimozemského zdroje, a i tak panspermie stále nebyla řádně prozkoumána. Nastal čas, aby se biologové otevřeli této možnosti, jejíž prokázání by mělo dopad na nejednu vědeckou disciplínu.

Pokud bychom jednoznačně prokázali, že jsme přišli z vesmíru nebo potvrdili existenci mimozemských civilizací, nejen věda a technologie, ale i filozofie a většina světových náboženství by se obrátily vzhůru nohama.

5. Co kdybychom uměli mluvit se zvířaty?

Způsob, jakým je na této planetě nakládáno se zvířaty, je, mírně řečeno, srdcervoucí. Mimo to, že ničíme jejich svět jen kvůli ekonomickému růstu, jsou ročně chovány miliardy zvířat za účelem porážky. Nyní si lidé sice začínají uvědomovat následky těchto činů, ale stále je zoufale zapotřebí více empatie vůči zvířatům. Tohle není jen naše planeta, dělíme se o ni s ostatními tvory a všichni máme právo svůj život nejen žít, ale také jej prožít.

Existuje však snaha něco změnit a spotřebitelé na to díkybohu reagují, což se projevuje na jejich výdajích. Například SeaWorldu dramaticky klesly zisky po tom, co bylo v několika oblastech Severní Ameriky zakázáno držet velryby v zajetí. A poměrně nedávno byl u New Yorkského soudu pronesen návrh, že by šimpanzi měli mít právní subjektivitu. Celá situace přerostla jen v takový “žertík”, ale soudce pronesl: “…snahy o to, aby šimpanzi získali svá práva jsou pochopitelné; jednoho dne by mohli i uspět.”

Pokud by se to stalo skutečností, myslím, že bychom všichni přehodnotili náš postoj i k ostatním zvířatům. Proč by však jen šimpanzi měli získat svá práva? Pokud by zvířata měla právní subjektivitu, nemohli bychom je držet v zajetí a zneužívat je k testování.

V srpnovém vydání časopisu New Scientist z roku 2015 se redaktor Joshua Howgego vyjadřuje k této problematice takto:

Pokud by šimpanzům byla přiznána jejich práva, mohli bychom očekávat, že je budou následovat ostatní inteligentní zvířecí druhy, jako kosatky nebo sloni. Ale proč se zastavovat? Naše představa o zvířecím nitru – jejich kapacita utrpení, nezávislost a sebeuvědomění – je převážně odrazem toho našeho. Je třeba si položit otázku, jak bychom se na jejich místě cítili my?

Ale co kdyby nám to mohli říct? Co kdybychom mohli opravdu vědět, jak se pes nebo dojná kráva cítili během jejich života? Tato myšlenka není tak vzdálená, jak se zdá. Existuje mnoho způsobů komunikace mezi opicemi a jejich chovateli. Vědci se dokonce pokoušejí rozluštit řeč delfínů a kognitivní vědci začínají zkoumat emoční stavy zvířat. Je jen otázkou času, než bude mít možnost vést smysluplnou konverzaci se zvířetem.

Kdybychom mohli se zvířaty mluvit, jedli bychom je? Co kdybychom zjistili, že jejich schopnost komunikace, empatie nebo jejich emoce jsou na stejné úrovni jako ty naše? Co by se stalo? Co byste udělali Vy? Snědli byste někoho, s kým byste mohli vést inteligentní rozhovor?

photo-1458167072153-a2eb76d67c1c

Zde si můžete prohlédnout obrázky, které znázorňují, jak by to vypadalo, kdybychom si s nimi vyměnili role.

6. Co kdybychom zjistili, že život po smrti pokračuje?

V roce 2001 mezinárodní vědecký časopis The Lancet zveřejnil 13 let starou studii o NDE – prožitku blízké smrti:

Naše výsledky ukazují, že zdravotní faktory nemají na NDE sebemenší vliv. Všichni pacienti měli srdeční zástavu a prožili stav klinické smrti nebo bezvědomí v důsledku nedostatečného přílivu krve do mozku. Za těchto podmínek jsou hodnoty EEG nulové, a pokud do 5 – 10 minut nedojde k resuscitaci, pacientovi hrozí trvalé poškození mozku a zemře.

Tým vědců testoval celkem 344 pacientů, z nichž celých 18% mělo mlživé vzpomínky na jejich bezvědomí nebo klinickou smrt a 12% (to je každý osmý) prožilo velmi intenzivní a hluboký zážitek. Pamatujte na to, že během těchto testů nebyla v mozku zaznamenána žádná aktivita a totéž platí pro srdce.

Další průzkum proběhl na univerzitě v Southamptonu. Vědci díky němu potvrdili, že vědomí může trvat ještě několik minut po smrti. Ve světě vědy byla do té doby tato myšlenka naprosto nepřípustná. O této zatím největší studii zabývající se prožitkem blízké smrti, byl publikován článek v deníku Resuscitation:

V roce 2008 proběhla studie AWARE (AWAreness during REsuscitation – vědomí během resuscitace), které se zúčastnilo 2060 pacientů z 15 různých nemocnic ve Velké Británii, U.S.A. a Rakousku. Během této studie, které byla sponzorována Southamptonskou univerzitou, bylo zaznamenáno obrovské množství mentálních zážitků spojených se smrtí. Také se pokoušeli zjistit, jestli podvědomé duchovní zážitky mají souvislost se skutečnými zážitky nebo halucinacemi.

Autorem dalšího skvělého příkladu je psychiatr Jim Tucker z univerzity ve Virginii, který v roce 2008 publikoval v deníku Explore článek narážející na případy, které naznačují, že by se mohlo jednat o reinkarnaci.

V tomto článku popisuje typické případy reinkarnace, kdy lidé začínají mluvit o jejich zážitcích z minulého života. Má to však jedno pojítko, ve všech těchto případech se jedná o děti, které si (v průměru) ve třech letech začínají vybavovat vzpomínky na minulý život. Jejich výpovědi jsou často velmi konkrétní a rozsáhlé a také jsou často velmi emotivní. Tucker například poukazuje na případy, kdy děti pláčou a prosí, aby byly vráceny jejich bývalé rodině, v jiných případech je provází velmi intenzivní hněv. Ale stejně tak, jako pomine dětství i tyto vzpomínky se obvykle vytratí. Tucker vysvětluje:

„Subjekty obvykle přestanou o těchto vzpomínkách mluvit ve věku 6-7 let a většinou na ně úplně zapomenou, jelikož v tomto věku začínají chodit do školy a s tím si vytvářejí spoustu nových vzpomínek – v tomto věku také dochází ke ztrátě vzpomínek na rané dětství.“

7. Co když má každý z nás “nadlidský” potenciál?

Je přímo fascinující, kolik starověkých učení nám říká, že lidé jsou schopni praktikováním různých technik získat neobyčejné schopnosti. Například v buddhismu, je myšlenka existence pokročilých schopností naprosto přijatá; dokonce sám Buddha očekával, že právě jeho disciplína jej k těmto schopnostem dovede, ale jen pokud se jimi nenechá rozptýlit.

Existuje ale nějaký vědecký důkaz toho, že máme skrytý nadlidský potenciál?  Rozhodně ano!

V osmdesátých letech probíhala v oblasti mnišských klášterů v Tibetu studie Harvardského profesora medicíny Herberta Bensona a jeho týmu. Při zkoumání mnišských zvyků se dozvěděli o Tum-mo (jogínská technika), díky které mniši dokáží zvýšit teplotu svých prstů (na nohách i na rukách) až o 17°C. Stále nebylo prokázáno, jak je možné, že dokáží vygenerovat tolik tepla.

A tím to nekončí! Průzkum tohoto týmu pokračoval v Sikkimu, kde se zabýval meditujícími mnichy, kteří byli schopni zpomalit svůj metabolismus o 64%

f7021eeb

Další studie, která byla publikována v American Journal of Chinese Medicine, popisovala ženu, která dokáže urychlit klíčení určitých semínek za účelem větších zásob osiva. A tohle není jediný případ!

V deníku Ziran Zazhi, v Čínské lidové republice byl v září 1981 publikován článek s názvem „Experimenty přesunu objektů pomocí neobyčejných schopností lidského těla“ (Some Experiments on the Transfer of Objects Performed by Unusual Abilities of the Human Body), který pojednával o “nadaných dětech” se schopností teleportovat male fyzické objekty z jednoho místa na druhé.

Publikace „Mimořádné funkce lidského těla“ (Exceptional Functions of the Human Body) také poukazuje na velmi pozoruhodné parapsychologické efekty, jako třeba jasnovidectví nebo telekineze.

Zpráva, která byla vydána v roce 2010 chemikem Donem Shenem, popisuje experiment založený na teleportování kousků papíru z uzavřené plastové nádoby silou mysli. A ještě mnohem zajímavější je to, že zkusili tuto metodu naučit i ostatní a měli 40% úspěšnost!

„Já a několik mých kolegů (uvnitř vlády i mimo ni), jsme obeznámeni s tím, že teleportace byla vědecky prozkoumána, ale spisy o ní jsou uloženy odděleně na Ministerstvu obrany.“

Myšlenka, že člověk by mohl mít „super-schopnosti“ se může zdát jako přitažená za vlasy, ale pokud jste dočetli až sem, vidíte, že věci, které na nás zprvu působí jako nesmysly, mohou mít svá opodstatnění. Tak jen zůstaňte otevření, a kdo ví, třeba i Vy objevíte svoje skryté schopnosti.

Díky za čtení 🙂

  – zdroj